Spor kolem nepostradatelnosti či zbytečnosti UV filtru na objektivu rozděluje fotografy už velmi dlouho.
V otázce (ne) používání UV filtrů mají oba tábory své zastánce i odpůrce a také pádné argumenty.
Argumenty proti a pro používání UV filtrů:
- „Ochrannou funkci proti dešti či nechtěnému otisku prstu na čelní čočce vyřeší sluneční clona.“
Nevyřeší.Přinejmenším ne u širokoúhlých objektivů, kde kvůli potlačení nechtěné vinětace musí sluneční clona být široká a přitom velice krátká. - „UV filtr jen zbytečně přidává další dvě rozhraní vzduch-sklo, která mají vliv na zhoršení kresby.“
Zhoršení kresby je u opravdu kvalitního UV filtru v podstatě nepozorovatelné a to i v osovém protisvětle, čili nejhorších možných světelných podmínkách. Dnešní prvotřídní UV filtry mají transparentnost někde kolem 99,5%. - „Valná většina fotografů nebude nikdy fotit motocross, kde skutečně odletují kamínky s reálným rizikem přistání v čočce objektivu.“
To je sice možné, ale konec objektivu ohrožují i jiná nebezpečí. Například nechtěné klepnutí či naražení. Bývá vidět na mnoha historických manuálních objektivech (které - naštěstí - mívaly konec z hliníku a menší poškození tak šla celkem snadno opravit). Lépe, když poškození potká filtr, který jde snadno vyměnit, nežli samotný objektiv. - „Je úplně jedno jestli čistím filtr nebo přední čočku objektivu.“
Ne, není.
Za prvé je čelní čočka vypouklá, zatímco sklo filtru rovné. Rovné sklo se čistí snáze.
Za druhé hrozí při neopatrném čištění riziko poškození antireflexních vrstev. Stane-li se to na filtru (což nikomu nepřeji, ale může nastat), jde jej vyměnit. Čelní čočku obvykle ne, anebo jen velmi draze.
Za třetí se kvalita povrchové úpravy fotofiltrů (zakončovacích vrstev) v průběhu posledních několika let posunula o značný kus výš. Nanovrstvy způsobily, že dnešní špičkové filtry odpuzují špínu, prach, mastnotu i nečistoty a voda se na povrchu nerozlévá, ale tvoří kuličky, které stačí odfouknout.
Takže používat nebo nepoužívat?
Rozhodněte se sami.
Mluvím-li za sebe osobně, beru si UV filtr na každý objektiv, se kterým jdu fotografovat.
U historických (a dnes opět ceněných) starosklíček,
čili manuálních objektivů je každý kus originál. S vlastním charakterem optiky, daným výrobními tolerancemi, sesazením i kusovou variabilitou a svéráznými optickými „vadami“. Zničím-li neopatrností moderní objektiv, může to být velmi citelná díra v rozpočtu, ale v podstatě je nahraditelný a sehnatelný. Zničené starosklíčko nemusí jít adekvátně nahradit vůbec. Ne každý Pancolar umí „ohnivý kruh“, ne každý Helios má výrazný roztočený „swirl“ bokeh, ne každý Trioplan dává ostrou kresbu a zároveň krásné kroužky v protisvětle. Čili opravdu dobrý starý objektiv stojí za to chránit UV filtrem.
U moderních objektivů
jde o peníze. Každý jen trochu lepší moderní objektiv stojí deseti a vícenásobek ceny špičkového UV filtru. Optická kvalita, ostrá a kontrastní kresba a odolnost v protisvětle čím dál víc závisí na kvalitě antireflexů a dalších vrstev nanesených na povrch optických členů. A to platí i pro čelní čočku. Její podření může znatelně zhoršit kresbu objektivu. A pokud vám na kvalitě fotografie záleží, buď zaplatíte drahou opravu, nebo rovnou pořídíte nový objektiv. Což může být velmi citelná díra v rozpočtu.
Čili historický i moderní objektiv má smysl chránit kvalitním UV filtrem. V případě nějaké škody to odnese filtr (který lze vyměnit) a objektiv většinou vyvázne bez újmy.
Vedlejším přínosem, zejména u moderních objektivů, je, že pokud časem sklo omrzí a budete jej chtít poslat dál do světa, s netknutou optikou (díky trvale nasazenému UV filtru) najdete daleko snáze kupce a obvykle prodáte za vyšší cenu.
Po změně systému jsem prodával několik dražších objektivů. Protože jsem na nich od počátku měl trvale nasazený UV filtr, byla optika pod ním netknutá. Dostal jsem díky tomu dobrou cenu a přitom kupující byli maximálně spokojení.
Přeji, aby se vám vyhýbaly škody na objektivech (dle zákona schválnosti si víc vybírají objektivy nechráněné UV filtry) ;-)
Jiří Skořepa