Přihlášení

0
Košík
CZK
blog Polarizační filtr O polarizačním filtru a Jezinkách, aneb jen dva prstíčky…

O polarizačním filtru a Jezinkách, aneb jen dva prstíčky…

Polarizační filtr se od ostatních fotografických filtrů zásadně liší ve dvou věcech:

– Za prvé se, není-li použitý přímo při fotografování, nedá plnohodnotně nahradit později v počítači.

– Za druhé je jeho obroučka dvoudílná a díly se proti sobě otáčí.

Jak snadno se má polarizační filtr otáčet?

V principu jsou možné dva extrémy.

1) Filtr se otáčí naprosto lehoučce, téměř bez odporu. Skvělé, ideál a fajn, řeknete si. A vydrží vám to do momentu, než si pečlivě nastavenou míru účinku rozhodíte jakýmkoliv náhodným dotekem.
2) Filtr drží nastavenou polohu. A to až tak moc, že jej musíte silou rvát aby se vůbec pootočil. (Mimochodem, tohle se občas děje u historických, řadu let nepoužívaných polarizačních filtrů, nalezených někde pod pavučinami v temných zákoutích fotoskříně).

Takže jak se má dobrý polarizační filtr otáčet?

Přiměřeně…, přiměřeně…
Ani ne moc zlehka, ani ztuha. Jako pomůcku si vzpomeňte na Jezinky – „Jen dva prstíčky…“
Vy se sice nedobýváte na Smolíčka Pacholíčka, ale otáčení dvěma prstíčky je přesně to pravé.

Proč ne jedním?
Protože moderní polarizační filtry jsou jiné. Kvůli dnešním, extrémně širokoúhlým objektivům a riziku vinětace mívají mnohem tenčí obroučku. A to ztenčování se někde musí projevit.

Když zkusíte slim polarizační filtr pootočit tlakem jednoho prstu, nemusí to jít. Protože, ač to není vidět, jeho obroučku trochu deformujete. A na plynulost a snadnost otáčení to vliv má. Přidejte druhý prst naproti - a najednou to jde…

Takže přeji, ať vám polarizační filtr skvěle slouží a otáčí se přiměřeně lehce. A pamatujte na Jezinky…

Jiří Skořepa